Untitled

Historie

Místní jméno Vlčice (v množném čísle) je samozřejmě odvozeno od vlka, ale protože je spojováno s názvem místního potoka, byl vysloven i názor, že jde o metaforu k označení "jako vlk divoké, rychlé vody". Německý název Wildschütz i jeho různé dřívější podoby svědčí o tom, že byl takto jen jazykově transformován původní slovanský název, který však umožnil úplně jiný výklad, a sice ve smyslu "divokého střelce", tj. pytláka. V roce 1985 byly Vlčice formálně připojeny k poměrně vzdálenému Javorníku, ale tato chyba byla již napravena a od roku 1990 je to opět samostatná obec, která má části Vlčice, Bergov, Dolní Les a Vojtovice.

Vlčice jako správní jednotku tvořily tři obce katastrální a několik jednotek sídelních, vsí a osad. Všechny tři katastry mají celkovou rozlohu 1865 hektarů a zaujímají střední část východního Javornicka, která v severovýchodní části patří do mírně zvlněné Vidnavské nížiny, kdežto ostatní území vyplňuje předhůří Rychlebských hor. Největší je vlastní vlčický katastr (1623 hektarů), v jehož středu, severně od silnice ze Žulové do Javorníka a při cestě do Bernartic, je rozložena ves Vlčice (střední nadmořská výška 339 m). Nedaleko za Vlčicemi a východně od zmíněné silnice do Bernartic je osada s vlastním malým katastrem jménem Dolní Les (nadmořská výška 343 m), která se do roku 1948 nazývala Dolní Valteřice (německy Niederwald). Na západním okraji vlčického katastru, v kopcích jižně od Uhelné, byla dříve osada Hřibová, zvaná do roku 1948 Pilcberk (Pilzberg). Další osada na vlčickém katastru Bergov (Bergau) byla naopak založena jihovýchodně od Vlčic, při silnici do Žulové (nadmořská výška 371 m). Z Bergova odbočuje cesta na jih do vsi se samostatným katastrem a s názvem Vojtovice (nadmořská výška 465 m), do roku 1948 Vojtěchov (Woitzdorf). Do vojtovického katastru patřila ještě jižněji a poněkud výše položená osada Nová Véska (Neudörfel). Demografický vývoj jednotlivých lokalit správní obce Vlčice byl různý, celkově však od poloviny 19. století počet zdejších obyvatel soustavně klesal. Z původních více jak 2000 osob došlo v roce 1900 ke snížení na 1772 obyvatel ve 359 domech. Z uvedeného počtu připadalo nejvíce na vlastní Vlčice, kde bylo tehdy 212 domů a 1125 obyvatel, méně již na ves Vojtovice se 45 domy a 226 obyvateli a zejména pak na osady Dolní Les (45 a 181), Hřibovou (23 a 89), Bergov (17 a 75) a konečně Novou Vésku (17 domů a 76 obyvatel). Všechny lokality byly až do první světové války bez výjimky německé, teprve po roce 1918 se zde objevila nepatrná česká menšina (roku 1930 celkem 17 Čechů). K nejzávažnějšímu zlomu došlo po roce 1945, kdy odsunuté německé obyvatelstvo jen z menší části nahradili čeští osídlenci. V roce 1950 zde bylo napočítáno celkem jen 539 obyvatel a 205 osídlených domů. Tento trend pokračoval i v následujících desetiletích, protože při posledním sčítání v roce 1991 bylo v celé obci již jenom 445 obyvatel ve 121 domech, z toho v Bergově 48 osob v 1 S domech, ve Vojtovicích 35 osob v 11 domech a v Dolním Lese 11 obyvatel v 5 trvale obydlených domech; zbývající osady v podstatě zanikly.

Je velmi pravděpodobné, že právě na Vlčice se vztahuje zakládací listina z roku 1248, kterou vratislavský biskup daroval rytíři Vrocivojovi k osazení 40 lánů "nad říčkou Vlčicí" s podmínkou, že tam mají být usazeni Poláci, ale na německém právu. Ve druhé polovině 13. století se počet lánů rozrostl na 60, takže to byla opravdu velká ves s fojtstvím a zřejmě i kostelem. Již v 15. století zde byla sklárna, v následujícím století je doložena tvrz s dvorem, pivovarem a sladovnou, snad i železnou hutí. Biskupské vlčické léno držela postupně řada významných rodů. Koncem 16. století se v okolí Vlčic, které tehdy získali Maltitzové, objevují další osady. Napřed jsou jmenovány roku 1567 Vojtovice (název podle osobního jména Vojtěch), které byly postaveny asi na místě starší zaniklé vsi, potom před rokem 1599 osada mlatců - zahradníků u dolního dvora Dolní Les (podle pomístního názvu) a nakonec osada zahradníků a podruhů Hřibová, kde šlo původně jen o název hory a teprve koncem 17. století také osady. Dodejme již teď, že Nová Véska byla založena teprve někdy kolem roku 1760 a Bergov, který získal jméno podle horské polohy, vznikl dokonce až v roce 1800.

Po třicetileté válce hospodařilo ve Vlčicích, Vojtovicích a Dolním Lese 61 sedláků, stejný počet zahradníků a 28 domkářů, takže to byla velká obec. Byl tu pozdně renesanční zámek, který nahradil starší tvrz, dále dvůr, pivovar, sladovna, také několik rybníků. Rekatolizaci zahájil rod Maltitzů již po získání Vlčic v roce 1582. Tento rod zde také obnovil v roce 1678 katolickou faru a zasloužili se o to, že dřívější dřevěný kostel sv. Bartoloměje byl po roce 1600 nahrazen zděným, později v letech 1732 až 1742 barokně přestavěným. Podobně tomu asi bylo se školou. Za sedmileté války pobýval ve Vlčicích v létě roku 1759 hlavní stan rakouské císařské armády. Po vymření rodu Maltitzů v roce 1791 se vlčické léno dostalo do rukou hraběcího rodu Schaffgotschů, který se zasloužil o další rozkvět celého statku i vsi. Ve Vlčicích bylo roku 1836 již 1341 lidí a 182 domů, byl tu panský zámek a dvůr, pivovar a palírna, dále pak pila, potašovna, bělidlo a lisovna oleje, samozřejmě také fara a škola. Ve Vojtovicích bylo v té době 278 obyvateli v 41 domech, byla tu též olejna, potašovna a stoupa, od roku 1812 i škola. Chudší Nová Véska měla 117 obyvatel a 17 domků, podobně Hřibová 141 obyvatel a 24 domů. V nedávno založeném Bergově bylo tehdy již 127 lidí a 24 domů.

Ve Vlčicích se před rokem 1848 projevovala značná nespokojenost s jednáním vrchnosti, a proto poddaní s radostí uvítali zrušení roboty. V následujícím období připadla celá obec k soudnímu okresu Javorník a k politickému okresu Frývaldov. I po zrušení poddanství ovlivňoval do značné míry život vlčické vsi i okolních osad zdejší velkostatek, který měl roku 1900 rozlohu 724 hektarů, dvůr, lesní revír, z průmyslových podniků lihovar a nově zavedenou výrobu marmelády. Vedle toho vznikla pila s mlýnem a elektrárnou v Bergově. V roce 1919 Schaffgotschové prodali lesní půdu statku Vlčice a celý statek Krutvald (Travná) majitelům velkostatku v Bílé Vodě a zbývající zemědělskou půdu o rozloze 275 hektarů s dvorem, lihovarem a výrobou marmelády získala rodina Schubertova; jen 34 hektarů bylo rozparcelováno drobným nabyvatelům.

Politická orientace zdejšího německého obyvatelstva se příliš neodlišovala od ostatních obcí na Javornicku, po nadvládě křesťanských sociálů získali před rokem 1938 rozhodující vliv přívrženci K. Henleina. Za druhé světové války zde byl zajatecký tábor. Po roce 1948 byl vlčický statek konfiskován a již v roce 1949 byl začleněn do Státního statku v Javorníku, který nakonec v roce 1962 převzal i vlčické zemědělské družstvo. Výroba v zemědělském lihovaru byla zastavena. Vedle základní školy je v obci i zvláštní škola. Kino bylo zrušeno. Je zde pošta, ale ještě nedávno (1990) zde byly jenom tři obchody a jeden hostinec.

Vlčický zámek prošel mnoha změnami od gotické tvrze přes renesanční zámeček až po nejvýraznější empírovou přestavbu v roce 1829; v roce 1845 vznikl u zámku velký přírodně krajinářský park. Zámek byl po roce 1945 využit pro školu a jako rekreační zařízení dolu Paskov. Památný je zdejší farní kostel, kterému byla vtisknuta barokní podoba v první polovině 18. století; v kostele je velmi cenná skupina dřevěných soch svatých a kazatelna.


© 2007 - 2017 Obec Vlčice   |  Licenční podmínky   |  Prohlášení o přístupnosti